Fotky pořízené pod vodou, vytvořili Honza a Magda Růžičkovi. Mě se podařilo hned při prvním ponoru zlikvidovat tělo zrcadlovky, tak jsem místo focení, přátele prováděl útrobami vraků.
Technická kvalita snímků vytvářených kompaktem, samozřejmě zdaleka nedosahuje kvality snímků ze zrcadlovky, opatřené navíc výkonnými blesky na dlouhých ramenech s přídavným, velmi silným světlem.
Takže, takové reportážní album z jinak velmi vydařeného putování po Rudém moři.
Týden strávený na lodi s intenzivním potápěním je optavdu to pravé, ořechové.

Led již odtává, zamrznuto je pouze, kde se nedostanou sluneční paprsky.
Bohužel nám vyznavačům ledového potápění letošní zima vůbec nepřála.
Žádná vodní plocha nebyla dlouhodobně uzavřená pod ledem a podle toho taky vypadala viditelnost.

Bohužel nám opět nesvítilo sluníčko. Ke všemu jsem můj nejoblíbenější objektiv (Sigma 10) pujčil synovi do Skotska.
Autem jsme museli projet blátivým, malzavým a kluzkým terénem.
Nakonec mne však výsledek na letošní podmínky mile překvapil.

Letošní mírná zima bohužel nepřeje potápění pod ledem. Vodní plochy nejsou na delší dobu neprostupně uzavřeny pod ledovým příkrovem, proto viditelnost není to pravé.
Přesto malá ukázka z nedělního, únorového ponoru.

Až tuto lokalitu uzavře ledový příkrov, tak by viditelnost měla být podstatně lepší a tím samozřejmě i fotky.

Ve volné vodě jsem nějakou dobu neudělal snímek, který by stál za ukázku.
Tak jsem po roce vzal do bazénu na trénink podvodní foto sestavu. Viditelnost sice nebyla tak úchvatná jako loni, přesto oproti jiným bazénům vynikající.

Ty štiky jsou z prostředí jednoho českého, zatopeného lomu.
Jsou zvyklé od mala na časté návštěvy potápěčů, tím jsou zcela a nepřirozeně krotké.
Připadá mi to jako focení v ZOO, je to prostě o ničem.

Štiky, okouni, úhoři a tloušti v našich vodách.

Selce, Novi Vinodolski a Krk.
Na přání manželky jsme opět pobývali dva týdny v Chorvatsku.
V početné skupině známých, přátel a kamrádů bylo fajn.
Na to aby byla pohoda, nemusí vždy být super potápění s podvodním focením.

Na prvním místě byla ranní cyklistika s najížděním potřebných kilometrů.
Potom trénínk nádechového potápění. Bylo až s podivem, jaké hloubky dokáží dávat někteří náctiletí po několika dnech tréninku.
A focení, to bylo až jako okrajová záležitost, tady je tedy výsledek.
Všechny podvodní záběry byly pořízeny na nádech.

Pět dní potápění na tomto jezeře opravdu stálo za to. Sladkovodní ryby v přirozeném prostředí je opravdu TO co mám po těch mnoha letech potápění nejvíce rád.

To se nedá popsat, nafotit, nebo nafilmovat, ta nebeská krása se musí prostě a jednoduše prožít na vlastní kůži. Nějaké ty další cvaky z Karibiku, či z běžného života, nebo suchých jeskyní budou následovat.

Běžný život v Mexickém Tulumu je pro našince velmi zajímavá záležitost.
K Yucatanu také patří Mayské památky, které stojí za to navštívit.
Dva ponory v této oblasti Karibiku, ale žádná sláva,.Proto jsme tu však nebyli.

Krásné, slunné a mrazivé dopoledene.
Viditelnost podél severního břehu nebyla bohužel co jsme předpokládali.
Podél jižního břehu, kde však není mnoho zajímavého, byla super.

Jestli tato lokalita zamrzne a vydrží být aspoň 14 dní pod ledovým příkrovem, tak by to mohla být potom fotografická lahůdka. Teď je po několika denních deštích, viditelnost zamlžená.

Za pozornost stojí mimořádná až úchvatná viditelnost v tomto bazénu, která je ovšem jen přes nějaké ty školní prázdniny, když bazén nezažívá takový nápor návštěvníků.

Kulki opět nezklamalo, prostě paráda. Ta štika byla asi nějaká manekýnka, když jí nevadilo takovou dobu kolem ní blikat blesky.

Normálně bývá tloušť plachá ryba, ale tady pod molem si zvykli na potápěče, takže se dají cvaknout, přestože jsou samozřejmě ostražití.

Celé dva týdny jsem se potápěl jen na hubu (tedy na nádech) a uw foto vercajk sestavil na poslední dva dny. tady je výsledek